|
VZNIK A HISTORIE SOUBORU
|
Od roku 1945 rozvíjelo bohatou kulturní činnost v Českém Těšíně Pěvecké sdružení Slezan,
vzniklé při místní Osvětové besedě. Sbor čítal kolem 60 členů, v jehož vedení se vystřídalo
mnoho kvalitních pracovníků, např. V. Stuchlý, P. Rusek a další. Podle archivních záznamů byl
vytvořen široký repertoár souboru, který obsahoval mimo jiné skladby B. Smetany, A. Dvořáka,
L. Janáčka a také lidové písně z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Podobný repertoár soubor
prezentuje při své samostatné činnosti dodnes.
Po desetileté činnosti, v roce 1955, se u některých členů pěveckého souboru Slezan, zajímajících
se o lidové písně a tance z oblasti těšínských Beskyd, zrodila myšlenka založení taneční složky
souboru, která by tuto velmi bohatou a nepřebernou lidovou tvořivost zpracovávala do scénické
podoby a veřejnými vystoupeními přispěla k jejímu oživení a uchování.
Iniciátorem založení taneční části souboru Slezan byl Miroslav Palla a na ulici Odboje byla 21. prosince 1955
zorganizována první zakládající zkouška tanečního souboru.
Prvních deset let činnosti souboru bylo ve znamení častého střídání jeho vedoucích.
Byli to Miroslav Palla, Ladislav Míček a Aleš Konečný. První dlouhodoběji působící vedoucí souboru se stala Eva Šinoglová.
Ta vedla soubor až do svého odchodu z Českého Těšína 28. 8. 1964. Práci choreografa a
vedoucího pak převzal Boleslav Slováček. Vedení souboru se krátce věnovala Tereza Moravčíková a v současné době soubor vede Lenka Glacová.
Poněvadž neexistovaly žádné podklady pro tvorbu programu souboru Slezan, bylo nutné založit
archiv, který by pokryl hudební, písňovou a taneční tvorbu oblasti. V roce 1956 začali
členové souboru spolu s vedoucími uskutečňovat terénní výzkum lidových tanců a písní.
Získaný materiál je velmi důležitým pramenem a zdrojem, ze kterého i Slezan čerpá své
náměty.
Členskou základnu taneční složky tvořili členové pěvecké části souboru; na počátku se
skládala z pěti tanečních párů, ale postupně byli přijímáni členové noví, a tak se soubor
rozrůstal o lidi s opravdovým zanícením pro folklór a "Slezan" se dostával se do širokého
povědomí veřejnosti.
Významným mezníkem ve vývoji souboru byl rok 1970, kdy se národopisný soubor a pěvecký soubor
rozdělily na dva samostatné subjekty s názvy - Folklórní soubor SLEZAN a
Pěvecké sdružení SLEZAN. Nově vzniklá taneční skupina souboru Slezan se starala o rozšíření kulturního
života města Českého Těšína četnými vystoupeními, na kterých prezentovala tance a písně
oblasti za hudebního doprovodu cimbálové muziky a přibližovala bohatou tvořivost lidu na
Těšínsku. Jedním z největších přínosů bylo oživení krojových typů charakteristických pro
Těšínsko, které byly rekonstruovány za pomoci Jiřiny Králové a později Blaženy Slováčkové.
Nedílnou součástí souboru je jeho hudební složka - cimbálová muzika, která doprovází taneční
složku. V roce 1955 ji tvořili pouze dva členové - Pavel Rusek hrál první housle
a František Klimša na violu - v té době soubor ještě veřejně nevystupoval.
První houslistkou muziky byla Anna Swiderová, a po ní Květuše Horká. Muzika začínala ve
složení prim, terc, kontry, poté i čelo a basa. Později se muzika rozšířila na sedm
členů pod vedením Pavla Ruska. V roce 1959 se stal primášem muziky Bohuslav Matyáš,
student gymnázia a účastník celostátní houslové soutěže, který muziku vedl do roku 1963.
Další léta vedl muziku primáš Miroslav Kyjonka.
V současné době "primášuje" muziku Tomáš Treichel.
Na základě výzkumu v terénu, kdy byla doložena existence cimbálu nejen v horalské části
Těšínska, ale také v Loukách, byla muzika rozšířena i o tento nástroj, na který hrála
Petra Čarvášová - Parmová, jež byla také první sólovou zpěvačkou. Existence klarinetu
nebyla v této oblasti doložena, ale v muzice se ojediněle používal také.
Zastoupení nástrojů v muzice se v průběhu let rozšířilo o nástroje dechové - klarinet, flétnu,
pikolu a další. Ve smyčcovém obsazení dotváří zvukově ojedinělý tón "gajd" (zejména
u tanců a hraných písní z Hrčavy a okolí Jablunkova), na které hrával gajdoš Pavel Zogata, Boleslav Slováček a dnes jsou v rukou Petra Unucky.
Choreografické zpracování a nacvičení lidových tanců těšínského regionu bylo v existenci
souboru důležitým krokem. Na ztvárnění jednotlivých tanečních čísel se podíleli nejen
vedoucí souboru, ale také externí spolupracovníci - František Bonuš, Hana Podešvová,
Jaromír Gellnar a Zdeňka Jelínková. Každý choreograf zanechal část své osobnosti v tanci,
který pomohl vytvořit, přinesl novou formu ztvárnění i zpřístupnění programu obecenstvu. Zpracovávaly se tance městské (z Těšína a Jablunkova) i živější horalské
a objevila se i inspirace oblastí orlovskou. Nevynechaly se ani tance zbojnické, široké
pole působnosti nabídlo také ztvárnění tradičních obřadů a zvyků. Texty písní se zpívají
tak, jak je zpívali naši předkové, tedy v nářečí, kterým se v této oblasti mluví dodnes,
tzv. po našymu.
Od roku 1955 začal soubor nacvičovat tance z oblasti Těšínska, kterými by se prezentoval na
veřejnosti a přispěl tak jejich oživení. V roce 1955, prvním roce působení folklorního
souboru Slezan to byly tance Ja do lesa něpojedu, Kołomajka, Kyjovy, Slezské pilky, Sviňok,
Těšiňok, Trnky, Valašské pilky a Vendryňský mazurek z Lomné, Šaroš. V průběhu let přibývaly
a stále přibývají další. Některé z nich zcela zapadly a tvoří kmenový repertoár souboru
nebo se naopak již v dnešním repertoáru souboru neobjevují, jiné prošly novou úpravou a
část záznamů čeká na znovuoživení.
Cílem souboru je propagovat a probouzet u nejširší veřejnosti zájem a lásku pro poklady
slezského lidového umění. Největším oceněním dlouholeté práce bude, podaří-li se předat
příštím generacím co nejvíce z bohatého kulturního dědictví, všechnu tu krásu a hodnoty z
odkazu předků našeho Těšínského Slezska.
|
|