VZNIK A HISTORIE SOUBORU
     Od roku 1945 rozvíjelo bohatou kulturní činnost v Českém Těšíně Pěvecké sdružení Slezan, Horalský kroj_manželský pár s dítětem vzniklé při místní Osvětové besedě. Sbor čítal kolem 60 členů, v jehož vedení se vystřídalo mnoho kvalitních pracovníků, např. V. Stuchlý, P. Rusek a další. Podle archivních záznamů byl vytvořen široký repertoár souboru, který obsahoval mimo jiné skladby B. Smetany, A. Dvořáka, L. Janáčka a také lidové písně z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Podobný repertoár soubor prezentuje při své samostatné činnosti dodnes.
     Po desetileté činnosti, v roce 1955, se u některých členů pěveckého souboru Slezan, zajímajících se o lidové písně a tance z oblasti těšínských Beskyd, zrodila myšlenka založení taneční složky souboru, která by tuto velmi bohatou a nepřebernou lidovou tvořivost zpracovávala do scénické podoby a veřejnými vystoupeními přispěla k jejímu oživení a uchování.
Horalský kroj_nevěsta      Iniciátorem založení taneční části souboru Slezan byl Miroslav Palla a na ulici Odboje byla 21. prosince 1955 zorganizována první zakládající zkouška tanečního souboru.
     Prvních deset let činnosti souboru bylo ve znamení častého střídání jeho vedoucích. Byli to Miroslav Palla, Ladislav Míček a Aleš Konečný. První dlouhodoběji působící vedoucí souboru se stala Eva Šinoglová. Ta vedla soubor až do svého odchodu z Českého Těšína 28. 8. 1964. Práci choreografa a vedoucího pak převzal Boleslav Slováček. Vedení souboru se krátce věnovala Tereza Moravčíková a v současné době soubor vede Lenka Glacová.
Horalský kroj_svobodný pár      Poněvadž neexistovaly žádné podklady pro tvorbu programu souboru Slezan, bylo nutné založit archiv, který by pokryl hudební, písňovou a taneční tvorbu oblasti. V roce 1956 začali členové souboru spolu s vedoucími uskutečňovat terénní výzkum lidových tanců a písní. Získaný materiál je velmi důležitým pramenem a zdrojem, ze kterého i Slezan čerpá své náměty.
     Členskou základnu taneční složky tvořili členové pěvecké části souboru; na počátku se skládala z pěti tanečních párů, ale postupně byli přijímáni členové noví, a tak se soubor rozrůstal o lidi s opravdovým zanícením pro folklór a "Slezan" se dostával se do širokého povědomí veřejnosti.
     Významným mezníkem ve vývoji souboru byl rok 1970, kdy se národopisný soubor a pěvecký soubor rozdělily na dva samostatné subjekty s názvy - Folklórní soubor SLEZAN a Jablunkovský kroj_manželský pár Pěvecké sdružení SLEZAN. Nově vzniklá taneční skupina souboru Slezan se starala o rozšíření kulturního života města Českého Těšína četnými vystoupeními, na kterých prezentovala tance a písně oblasti za hudebního doprovodu cimbálové muziky a přibližovala bohatou tvořivost lidu na Těšínsku. Jedním z největších přínosů bylo oživení krojových typů charakteristických pro Těšínsko, které byly rekonstruovány za pomoci Jiřiny Králové a později Blaženy Slováčkové.
     Nedílnou součástí souboru je jeho hudební složka - cimbálová muzika, která doprovází taneční složku. V roce 1955 ji tvořili pouze dva členové - Pavel Rusek hrál první housle a František Klimša na violu - v té době soubor ještě veřejně nevystupoval. První houslistkou muziky byla Anna Swiderová, a po ní Květuše Horká. Muzika začínala ve složení prim, terc, kontry, poté i čelo a basa. Později se muzika rozšířila na sedm členů pod vedením Pavla Ruska. V roce 1959 se stal primášem muziky Bohuslav Matyáš, student gymnázia a účastník celostátní houslové soutěže, který muziku vedl do roku 1963. Další léta vedl muziku primáš Miroslav Kyjonka. Jablunkovský kroj_nevěsta V současné době "primášuje" muziku Tomáš Treichel.
     Na základě výzkumu v terénu, kdy byla doložena existence cimbálu nejen v horalské části Těšínska, ale také v Loukách, byla muzika rozšířena i o tento nástroj, na který hrála Petra Čarvášová - Parmová, jež byla také první sólovou zpěvačkou. Existence klarinetu nebyla v této oblasti doložena, ale v muzice se ojediněle používal také.
     Zastoupení nástrojů v muzice se v průběhu let rozšířilo o nástroje dechové - klarinet, flétnu, pikolu a další. Ve smyčcovém obsazení dotváří zvukově ojedinělý tón "gajd" (zejména u tanců a hraných písní z Hrčavy a okolí Jablunkova), na které hrával gajdoš Pavel Zogata, Boleslav Slováček a dnes jsou v rukou Petra Unucky.
Jablunkovský kroj_svobodný pár      Choreografické zpracování a nacvičení lidových tanců těšínského regionu bylo v existenci souboru důležitým krokem. Na ztvárnění jednotlivých tanečních čísel se podíleli nejen vedoucí souboru, ale také externí spolupracovníci - František Bonuš, Hana Podešvová, Jaromír Gellnar a Zdeňka Jelínková. Každý choreograf zanechal část své osobnosti v tanci, který pomohl vytvořit, přinesl novou formu ztvárnění i zpřístupnění programu obecenstvu. Zpracovávaly se tance městské (z Těšína a Jablunkova) i živější horalské a objevila se i inspirace oblastí orlovskou. Nevynechaly se ani tance zbojnické, široké pole působnosti nabídlo také ztvárnění tradičních obřadů a zvyků. Texty písní se zpívají tak, jak je zpívali naši předkové, tedy v nářečí, kterým se v této oblasti mluví dodnes, tzv. po našymu.
Těšínský kroj_manželský pár s dětmi.      Od roku 1955 začal soubor nacvičovat tance z oblasti Těšínska, kterými by se prezentoval na veřejnosti a přispěl tak jejich oživení. V roce 1955, prvním roce působení folklorního souboru Slezan to byly tance Ja do lesa něpojedu, Kołomajka, Kyjovy, Slezské pilky, Sviňok, Těšiňok, Trnky, Valašské pilky a Vendryňský mazurek z Lomné, Šaroš. V průběhu let přibývaly a stále přibývají další. Některé z nich zcela zapadly a tvoří kmenový repertoár souboru nebo se naopak již v dnešním repertoáru souboru neobjevují, jiné prošly novou úpravou a část záznamů čeká na znovuoživení.
Těšínský kroj_svobodný pár a nevěsta      Cílem souboru je propagovat a probouzet u nejširší veřejnosti zájem a lásku pro poklady slezského lidového umění. Největším oceněním dlouholeté práce bude, podaří-li se předat příštím generacím co nejvíce z bohatého kulturního dědictví, všechnu tu krásu a hodnoty z odkazu předků našeho Těšínského Slezska.
© 2007; verze 1.0  
TOPlist
- NAHORU -